Hepatitida B představuje infekční zánět jater vyvolaný virem hepatitidy B, onemocnění se dříve označovalo také jako sérová žloutenka. Jde o celosvětově časté onemocnění.

Přenos

Infekci je možné přenést krví, pohlavním stykem a z matky na dítě při porodu. Dalším možným přenosem je provádění tetování v amatérských podmínkách a při akupunktuře, pokud nejsou zachovány aseptické podmínky. Infekce se nepřenáší podáním ruky, líbáním, kašlem, kýchnutím ani používáním stejného nádobí. V západních zemích patří mezi nejčastější příčinu infekce nitrožilní užívání drog a rizikový pohlavní styk.

Příznaky

Mezi příznaky akutní infekce patří nechutenství, nevolnosti, zvracení, zvýšená teplota, bolesti kloubů, vyrážka a následně žloutenka. Infekce ale může, zejména v dětském věku, probíhat s minimem příznaků a bez žloutenky. Inkubační doba (doba od nákazy do prvních příznaků) je asi 50-150 dní.

U zdravých dospělých pacientů přechází infekce do chronicity pouze asi u 5 %, u imunokompromitovaných pacientů, kteří mají sníženou schopnost infekci eliminovat, u novorozenců infikovaných od matky a u dětí do 5 let je riziko přechodu infekce do chronického stadia vysoké. Chronická infekce může probíhat zcela bezpříznakově až do stadia pokročilého jaterního onemocnění. U neléčené hepatitidy B se vyvine jaterní cirhóza nebo karcinom jater po desetiletích trvání choroby.

Diagnostika

Diagnóza je stanovena na základě příznaků a krevních testů. Chronická infekce je často odhalena náhodně z krve při vyšetření z jiného důvodu. Stadium jaterního onemocnění (tuhost jater) se před léčbou stanovuje neinvazivně pomocí elastografie.

Léčba

V akutní fázi infekce je obvykle indikována pouze podpůrná léčba (dietní strava, fyzický klid, symptomatická léčba). K akutnímu selhání jater dochází jen velmi vzácně.

U osob s chronickou infekcí s vysokým množstvím viru v krvi, které je provázeno zánětlivou aktivitou v játrech (zvýšené jaterní testy), a/nebo u pacientů ve vyšším stadiu jaterní fibrózy podáváme protivirovou léčbu. Nejčastěji jsou v současnosti užívána nukleotidová a nukleosidová analoga, která mají vysokou účinnost a nízké riziko vzniku rezistence. Podávají se dlouhodobě, jednou denně v tabletách a jsou obvykle velmi dobře snášena.

Virus hepatitidy B nelze léčbou z organismu eradikovat, virus přežívá v jaterních buňkách po celou dobu života hostitele, léčbou je dosaženo ideálně maximální imunitní kontroly množení viru. V případě oslabení imunity se virus může začít množit a dochází k reaktivaci onemocnění s rychlým vývojem cirhózy nebo i s projevy akutního jaterního selhání.

Hepatitidě B je možné předejít očkováním, u dětí v České republice probíhá plošná vakcinace, očkování proti hepatitidě B je součástí tzv. hexavakcíny podávané ve třech dávkách. Osoby narozené před rokem 1989 nebo jedince, u nichž nebylo očkování provedeno, je možné očkovat samostatně třemi dávkami; dostupná je očkovací látka proti hepatitidě B samostatně nebo kombinovaná vakcína proti hepatitidě A a B. Očkování je doporučováno před cestou do rizikových oblastí (Afrika, Asie) a osobám s rizikovým chováním (nitrožilní aplikace drog).