Původcem onemocnění je virus lidské imunodeficience (HIV), který je řazen mezi retroviry. Ze dvou existujících typů (HIV-1 a HIV-2) způsobuje většinu onemocnění u člověka HIV-1. Virus se v těle množí, cíleně napadá imunitní buňky (CD4+ lymfocyty) a postupně snižuje jejich počet. Snížení koreluje s pokročilostí infekce a je základním předpokladem vzniku velkých oportunních infekcí. Rozvíjí se syndrom získané imunodeficience (AIDS).

Přenos

Zdroj infekce představuje latentně HIV infikovaný jedinec i HIV infikovaný s klinickou manifestací. K přenosu může dojít sexuálně (nechráněný styk, nejsnáze anální), parenterálně (sdílení injekčních stříkaček a jehel toxikomany, v minulosti krví a krevními deriváty, vzácně kontaminovanými předměty) a vertikálně (z matky na dítě, zejména kolem porodu nebo kojením). Drogy se na přenosu infekce podílejí i nepřímo - ovlivněním úsudku, tendencí k rizikovému chování a promiskuitě.

Způsob přenosu je dán přítomností viru v krvi, spermatu a vaginálním sekretu. V jiných tělních tekutinách (sliny, pot, slzy) se virus vyskytuje v nepatrném množství, v jeho šíření se neuplatňují.

Důležitým faktorem ovlivňujícím míru rizika přenosu je množství viru v krvi, spermatu a vaginálním sekretu. Koncentrace viru je největší v průběhu primoinfekce a krátce poté. Naopak účinná antiretrovirová léčba sníží množství viru v krvi i dalších tělních tekutinách až na nedetekovatelné hodnoty a prakticky tak zabrání možnosti přenosu.

Příznaky

Po uplynutí inkubační doby (obvykle 2–8 týdnů) se u 50–70 % nakažených projeví primární infekce HIV – horečnaté onemocnění připomínající chřipku nebo infekční mononukleózu. Mohou se objevit známky zasažení nervového systému nebo postižení kůže a sliznic (exantém, afty v dutině ústní). Po několika dnech příznaky odezní a infikovaný vstupuje do několikaletého stadia klinické latence. V tomto období se nosič viru cítí zdráv, někdy pozoruje zvýšenou únavu, objektivně se může zaznamenat mírné zvětšení lymfatických uzlin.

Rychlost progrese imunitní poruchy je individuální, stejně jako onemocnění, kterým začíná následující, symptomatická fáze. Prvními klinickými projevy postupující poruchy buněčné imunity jsou tzv. mírné příznaky: recidivující infekce horních cest dýchacích nebo různé kožní nemoci. Jindy se dostaví tzv. pokročilé příznaky: určitá onemocnění lokalizovaná v dutině ústní, těžší bakteriální infekce, horečka, hubnutí, průjem, recidivující pneumonie, pokles počtu krevních buněk (leukopenie, anemie, trombocytopenie). V podmínkách těžkého imunodeficitu se mohou rozvinout tzv. velké oportunní infekce, tj. infekce vyvolané mikroorganismem, který je schopen vyvolat onemocnění až při oslabení buněčné imunity hostitele. Častější výskyt určitých infekcí (např. hepatitidy B a C) také souvisí s životním stylem a rizikovým chováním HIV pozitivních. Objevit se mohou i nádory, encefalopatie, kachexie a další.

Diagnostika

Na možnou infekci HIV lze usuzovat na základě anamnézy (sexuální promiskuita, zejména homosexuální, pohlavně přenosná nemoc, hepatitida B nebo C, sexuální kontakt s HIV pozitivní osobou, intravenózní toxikomanie apod.). Z klinických příznaků mohou na tuto diagnózu směrovat: ústní kandidóza, rozsáhlý herpes zoster v anamnéze, generalizovaná lymfadenopatie, horečka nejasné etiologie, průjem, hubnutí, recidivující bakteriální infekce a jiné. Laboratorní nález závisí na fázi onemocnění. Definitivní diagnóza infekce HIV se opírá o stanovení protilátek anti-HIV, které se objevují u všech infikovaných za tři týdny až tři měsíce po infekci. U novorozenců matek infikovaných HIV se infekce diagnostikuje pomocí přímého průkazu virového genomu. Stanovení virové nálože se používá také ke sledování průběhu a účinnosti léčby.

Léčba

Ačkoli infekci HIV nelze vyléčit, její obraz se díky významným pokrokům v léčbě v posledních letech proměnil v chronický stav, který se za vhodných okolností ani neprojevuje na zdravotní kondici. Zahájení antiretrovirové léčby je dnes indikováno prakticky každému nově diagnostikovanému pacientovi, čímž se významně snižuje infekčnost HIV pozitivních.

Léčba, kterou vede infektolog AIDS centra, spočívá v podávání účinné kombinace antiretrovirotik. Patří mezi ně nukleosidové a nukleotidové inhibitory reverzní transkriptázy a dále nenukleosidový inhibitor reverzní transkriptázy, inhibitor proteinázy nebo inhibitor integrázy. V kombinacích se užívají tři léčiva alespoň ze dvou skupin. Účinné látky jsou spojovány do kombinovaných přípravků, které zajišťují vyšší adherenci nemocných.

Terapeutické výsledky jsou podmíněny dokonalou spoluprací, která spočívá v soustavném užívání antiretrovirotik a pravidelných lékařských kontrolách (klinické vyšetření, laboratorní testy). Drogově závislí jsou málo ukázněnými pacienty, jejich prognóza je proto obecně horší. HIV pozitivní jsou pravidelně testováni na syfilitidu a hepatitidy.

Vedle antiretrovirové léčby je součástí léčby profylaxe a léčba oportunních infekcí a dalších zdravotních komplikací. U osob ve vysokém riziku nákazy HIV je nově dostupná také preexpoziční profylaxe.

Vývoj očkovacích látek zatím nepřinesl účinnou vakcínu k reálnému preventivnímu, postexpozičnímu nebo léčebnému použití. Zásadní je tedy prevence přenosu.